Čekání na konflikt

Čekání na konflikt

Policie údajně bezmocná

Není jich mnoho - v Čechách a na Moravě asi dva tisíce. Ale jsou nápadní: vyholená hlava, bunda amerického letectva zvaná bomber, úzké texasky a kšandy. Mají - u nás nepříliš běžný - sklon kráčet v útvarech. Obdivují sílu a rádi ji dávají najevo. Vyznávají akci. Cvičí se k boji a někdy si s sebou berou zbraně: baseballové pálky a řetězy. Tvrdí, že všichni cizinci ohrožují svébytnost českého národa. Když se jim někdo znelíbí, zmlátí ho. Ten někdo má většinou jinou barvu pleti.Politicky se většinou neangažují; někteří ale sympatizují se Sládkovými republikány, jsou dokonce členy této strany a tvoří jakýsi zárodek její úderné síly.

Viděli, že jsme jako oni

„Jsme Češi a jsme na to pyšný. Chodíme třeba na fotbal a fandíme českým klubům. Byli jsme šťastný, když Sparta vyřadila ty Francouze. Je to skvělý pocit."Je mu osmnáct let. Skinové mu byli vždycky sympatičtí. Jsou mladí a je v nich síla. A taky kamarádský duch. "Když jsem byl před půl rokem poprvé na koncertu Orlíku, líbilo se mi, že mě ostatní brali. Neznali mě, ale viděli, že jsem jako oni."Láká ho také, že nejsou nijak organizovaní, a přesto uznávají autoritu. Někteří se hlásí k fašismu, obdivují Hitlera a jsou ve spojení s německými skiny. On ne. Nacistické pochody a černá barva uniforem mají ale v sobě "něco monumentálního“.„Nejsme fašisti, chceme pouze pořádek,“ říkají jeho kamarádi. "Pokud si ho cikáni anebo Vietnamci udělají mezi sebou…