Haagské řešení války

Haagské řešení války

Haagské řešení předpokládá zachování dosavadních hranic uvnitř Jugoslávie, přičemž klade zvláštní důraz na respektování menšinových práv. Je však velmi nepravděpodobné, že Srbové přistoupí na menšinový statut v chorvatském nebo jiném státě, který by se odtrhl od federace.Příčinou války není nevyřešené postavení menšin v nezávislém Chorvatsku. O tom svědčí aktivní spolupráce všech chorvatských minorit (Maďaři, Češi, Albánci, Romové, Italové) při obraně. Vzhledem k chorvatské fašistické minulosti má velký význam i prohlášení záhřebské Rady židovské obce, že nový chorvatský stát je velmi tolerantní k menšinám.Srbové v Jugoslávii nebyli menšinou, nýbrž konstitutivním národem. Být menšinou je pro ně urážlivé. Kamenem úrazu nebyla nezajištěná práva, ale skutečnost, že Srbové v Chorvatsku nechtěli menšinou být. Nechtěli, aby Chorvatsko bez jejich souhlasu vystoupilo z Jugoslávie, a tudíž Chorvatům nepřiznali právo na vlastní stát.Tato situace by ale stále ještě byla řešitelná, pokud by chorvatští Srbové nezačali po Chorvatech vyžadovat podřízení Miloševičovým velkosrbským ambicím. V té chvíli se z nich stal nástroj v rukou bělehradských stratégů. Chorvatští Srbové to dnes ani neskrývají: sami přiznávají, že loňské „spontánní“ ozbrojování řídil Bělehrad.Podstatnější než otázka menšin je tedy pro haagská i jiná řešení to, co se skrývá pod pláštíkem ochrany národních zájmů - mocenské cíle.