Žijeme na sudu s prachem

Žijeme na sudu s prachem

Posjezdová Kuba: hospodářství kolabuje, opozice ožívá

Kubánský písničkář Carlos Varela zpíval loni v posluchárně havanské univerzity Karla Marxe o tom, že „údajně byl viděn Kačer Donald, jak se v ústraní líbá s medvědem Míšou. Míšo! Je možné, že snad přijde den, kdy bych tě už neměl spatřit!?“. Byla to zřejmě předpověď plánu na stažení sovětských jednotek z Kuby. Ale v hotelu Habana Libre, kde se ubytovávají zahraniční návštěvníci hlavního města, Varelovy nahrávky neseženete. Za dolary tam nabízejí kazety Carlose Puebly s písněmi jako „Já jsem také milicionář“, „Diverze skončila, přišel Comandante“ nebo „Všechno pro zemědělskou reformu“.

Socialismus nebo smrt

Ve svém zahajovacím projevu na IV.sjezdu Komunistické strany Kuby (KSK) zopakoval Fidel Castro tezi, že pro Kubu není jiná cesta než socialismus. Lépe řečeno, že jakákoli jiná cesta je smrtelná. Čili, jak praví oficiální heslo, socialismus, nebo smrt.Zdá se však, že spousta Kubánců odmítá jedno i druhé a usilovně hledá třetí východisko. Čím dál víc se jich spoléhá na primitivní vory z prázdných konví nebo sudů a volí riskantní plavbu ke svobodě na pobřeží Floridy. Řada z nich při tom zahyne, a protože mnozí ukrývají své záměry dokonce před rodinou a příbuznými (aby je zbytečně netrápili nebo ve snaze uchránit je před obviněním ze spoluúčasti), o některých tragédiích se prostě už nikdy nic nedozvíme. Za prvních devět měsíců letošního roku dorazilo na Floridu 1…