0:00
0:00
Ekonomika11. 11. 199110 minut

Osvobodit se od státu

Astronaut

Osvobodit se od státu

Rozhovor s ředitelem odboru kupónové privatizace na FMF dr.DUŠANEM TŘÍSKOU

↓ INZERCE

Mnozí západní ekonomové a podnikatelé přijímají s nedůvěrou to, že pojímáme privatizaci výhradně jako změnu vlastnických vztahů. Nedílnou součástí privatizace jsou podle nich restrukturalizace a příliv kapitálu.Pro nás musí být cílem privatizace sama o sobě. Z důvodů ekonomických, ale i politických. Vyšší efektivnost, finanční disciplína a i disciplína managementu jsou druhotnými a samozřejmými důsledky soukromovlastnického prvku. Politický aspekt znamená osvobození člověka a podnikání od státního břemene. Privatizace je pro nás naprosto nutná podmínka pro to, abychom mohli žít a volně dýchat.Na Západě nikdy nic podobného nezažili. Ve státním vlastnictví tam bylo 20% podniků, a to ještě většinou nešlo o průmysl, spíše o veřejný sektor. Mají tedy pocit, že je čas si s celým procesem pohrát, brát jeden podnik za druhým, restrukturalizovat ho a pak teprve prodat. To budeme také dělat, ale hlavní linie musí jít jinudy. Jinak by to mělo následky, z nichž možná nejméně tragickým by byla spontánní, divoká privatizace, tedy masové rozkrádání státního majetku. Typický problém Ruska, ale i Maďarska: ukáže-li se, že se privatizace zasekla, musí vláda nakonec zavřít oči a říci si, že je lepší, když státní majetek rozkrade nomenklaturní management, než když podnik zůstane ve státním vlastnictví. Tomu bychom se rádi vyhnuli.Říká se, že v případě podniků, jako jsou některé bižuterie a sklárny, vytvoří stát mechanismus, který zabrání prodeji akcií zahraničním konkurentům. Ti by mohli podnik úmyslně zlikvidovat. Bude nějaký takový systém ochrany možný?Podnik, který všichni považují za „skvělý“, by se pravděpodobně prodával drobnému a střednímu stavu formou veřejných dražeb a nezúčastnil by se kupónové privatizace. Novým vlastníkům ovšem nikdo nemůže nic zakázat.Pokud se podnik kupónové privatizace zúčastní, pak počítáme s regulací prodeje akcií na kapitálovém trhu, na který pravděpodobně nebudou po jistou dobu smět zahraniční právnické osoby.Zahraniční kapitál může do ekonomiky vstupovat jinak, a to „navyšováním“ kapitálu. To znamená, že privatizované akciové společnosti budou vydávat nové akcie a ty nabízet zahraničnímu investorovi. Postupně, až se bude trh s akciemi otvírat, mohou vlády a parlamenty rozhodnout, které akcie kterých podniků zůstanou „doma“. To je ale otázka budoucích rozhodnutí a politických jednání.

Musíme umět čelit nabídkovému šoku

Po skončení privatizační vlny bude prodej akcií částečně omezen. Pokud by totiž došlo k hromadnému prodeji akcií, hrozí nebezpečí jejich umělého podhodnocení. Přestože již probíhá registrace zájemců o privatizaci, nebylo dosud řečeno, do jaké míry a jak dlouho budou občané omezováni ve volném nakládání se svými akciemi.Musíme si uvědomit, v jakých podmínkách žijeme a pracujeme. Přiznávám, že když jsem více než před rokem přesvědčoval parlament, že kupónová privatizace je nejvhodnější metodou, netušil jsem, jak bude například vypadat kupónová knížka. Mohl jsem být zkoušen z toho, jestli budu hrát šachy, ale ne z toho, jaký bude můj další tah. Jde pouze o to, aby byly technicky realizovatelné všechny druhy regulace obchodu s akciemi, ukáže-li se, že budou potřeba. Je pravděpodobné, že k nabídkovému šoku dojde, ale nejsme si tím jisti. Spustíme informační kampaň, která bude přesvědčovat občany, aby své akcie hned neprodávali. Uvidíme, jak lidé zareagují. Kdyby došlo k nabídkovému šoku, musíme mu prostě umět čelit.Soukromé privatizační fondy si stěžují na to, že jsou diskriminovány. V rozsáhlém materiálu, který přinesly o kupónové privatizaci Hospodářské noviny, se občanům doporučuje, aby dali přednost fondům, které existují při stávajících bankách.Stěžujete si na nepravé adrese. Podle našeho názoru by fondů mělo být co nejvíce a soukromé fondy by měly mít co nejširší možnosti. Tvrdíme, že právě ony budou štikami na vznikajícím kapitálovém trhu. Na druhé straně je jasné, že ten, kdo chce dát fondům své kupóny, by o nich měl něco vědět. Podvody nejsou vyloučeny, ale tomu nelze schvalovacím řízením předejít. Nemůžeme přece po někom požadovat zkušenosti v práci s cennými papíry. Riziko tu je, ale právě proto jde o kupóny a ne o peníze.Co soudíte o tom, že zástupci některých privatizačních fondů obcházejí starší nebo nemajetné občany a nabízejí jim, že za ně zaplatí kolek a kupónovou knížku. Oni pak věnují své kupóny do jejich privatizačního fondu.Jak známo, v tržní ekonomice lze koupit žito, které ještě nebylo zaseto. Dohoda může být naprosto férová a náš obchodní zákoník ji bude považovat za platnou. Navíc se tak povzbuzuje aktivita občanů, kteří by jinak zůstali stranou. V případě, že by na občanovi byla knížka vynucena podvodem nebo nátlakem, rozhodl by o platnosti smlouvy soud.Některé podniky zakoupily svým zaměstnancům kupónové knížky a žádají je, aby investovali právě do jejich podniku.Pokud jsem informován, jediná možnost je, že státní podniky k tomuto účelu využijí fondu kulturních a sociálních potřeb. Je to asi to nejlepší, na co tento fond použít. Není-li to spojeno s žádným jiným nátlakem, je všechno v pořádku.

Žokejové a fundamentalisti?

Ministr Ježek nedávno v televizním vystoupení kritizoval tzv. privatizační projekt 97+3 (97% na kupóny a 3% na restituční fond) jako akciový socialismus a řekl, že jeho ministerstvo bude podobné projekty posuzovat obzvláště přísně.My doufáme, že všechny projekty budou posuzovány velice přísně. Nicméně, když někdo řekne: 3% akcií na restituce, jistý konkrétní počet akcií na kupóny, pak se ptám, co s tím zbytkem? Jsou dvě možnosti: buď si akcie ponechá stát, nebo se nechají nějakým jiným investorům. Půjde-li o domácí investory, pak nevím proč ne za kupóny. Půjde-li o zahraniční, tak proč se jim neprodá celých 100%? Proč kombinovat metody? Já pro to vysvětlení nemám.Ministr Ježek často tvrdí, že musí čelit kupónovému fundamentalismu. Podle něho jsou „počítačoví žokejové z FMF“ zamilováni do svého projektu a říkají: dávejte na kupóny hodně. Tomáš Ježek považuje toto jednání za nebezpečné a mluví o překračování pravomocí. Ten počítačový žokej jste vy.My především nemáme čas a sílu překračovat svoje pravomoci a nikoho neobjíždíme. Pouze se někdy necháme přemluvit, abychom někam dojeli a vysvětlili naše názory. K fundamentalismu - každý prosazuje svoje. Nyní jsem se vrátil z Maďarska, mám zkušenosti z Polska. Vidím, že reálný postup v privatizaci lze dosáhnout pouze kupónovou metodou. Všechny ostatní vyvolávají obrovské politické a technické problémy.Soukromí podnikatelé si stěžují, že harmonogram kupónové privatizace omezuje dražby i možnosti předkládat konkurenční privatizační projekty.Myslím si, že drobný a střední stav si opět plete pojmy. Vládne tu představa, že se k majetku může dostat pouze a především prostřednictvím dražeb, které jsou podle mne z nouze ctnost. V civilizovaných zemích si podnikatelé kupují svůj majetek od jiných podnikatelů. My vytvoříme trh s výrobními faktory tím, že dramaticky a rychle zprivatizujeme většinu podniků. Nově zprivatizované podniky okamžitě zjistí, že mají obrovské množství majetku, kterého se chtějí zbavit. V Československu dojde k tomu, že budeme zakopávat o prázdné haly, na každém rohu bude napsáno: „na prodej“. Jestliže zprivatizujeme tisíce podniků za kupóny, začnou se přirozeně nabízet, prodávat svůj majetek, prodávat a pronajímat svoje provozní jednotky. Myslet si, že privatizaci urychlím státem organizovanými dražbami, je nedorozumění.Někteří kritici kupónové metody tvrdí, že ji může spasit pouze co nejmenší počet akcionářů.Pokud bude tisíc podniků v první vlně a čtyři milióny držitelů investičních kupónů, vyjde zhruba 4.000 akcionářů na jeden podnik. To vůbec není přemrštěné číslo. Akciové společnosti ve světě mají běžně desetitisíce a statisíce akcionářů. My se spíše obáváme, že na sekundárním trhu dojde příliš rychle k akumulaci akciového kapitálu do rukou užších skupin lidí.Jaký je váš názor na polskou metodu kupónové privatizace? Polsko hodlá vytvořit na pět let několik mamutích investičních fondů řízených zahraničními experty.Polsko se dostalo pod neblahý vliv zahraničních poradců, kteří netuší dimenze a hloubku problematiky. Nevědí, že nemáme legislativu, že teprve budujeme instituce, že v těchto zemích nikdo v životě neviděl cenný papír. Chtějí udělat mohutné „mutual funds“, ale netuší, co to je mít na krku čtyři tisíce státních podniků. Na tom si vylámou zuby stejně jako bývalá Státní plánovací komise nebo Treuhand (Úřad pro správu národního majetku a jeho privatizaci ve spolkových zemích bývalé NDR - pozn.red).Já vidím jediné riziko naší metody v tom, že velké fondy založené velkými bankami u nás by shromáždily příliš mnoho kupónů a my bychom skončili tam, kde chtějí Poláci začít. To by byl naprostý kolaps. Soustředil by se obrovský majetek, se kterým nebudou fondy schopny nakládat.

Divoký západ

V tržním prostředí zákonitě a nemilosrdně bankrotují špatné podniky. K bankrotům bude docházet i během privatizační vlny, bez ohledu na to, zda je do ní podnik zařazen či ne. Může jich být ovšem tolik, že vláda bude požadovat některé podniky zpátky. Důvodem může být například katastrofální nezaměstnanost v některých regionech.Nová opatření (banky mají nyní možnost částečně oddlužit některé podniky) pomáhají čelit lavině zbytečných bankrotů. Privatizace se dělá mimo jiné proto, aby podnik, který má bankrotovat, mohl bankrotovat. Státní podnik bankrotovat neumí, tudíž překáží. Nově vznikající firmy, které by měly mít prostor, se tísní ve sklepech bez telefonů, zatímco neefektivní podniky se rozvalují v honosných budovách. Privatizace uvolňuje cestu, aby k bankrotům mohlo docházet. Bude-li ovšem vláda chtít některým podnikům pomoci, tak jim pomoci může. To přeci vůbec nesouvisí s privatizací.Dosud neexistuje srdce ekonomiky - burza. Mnoho lidí se obává defraudací. V rozhovoru pro týdeník Economist jste řekl: „Bude to Divoký západ. Bylo to tak v Americe ve dvacátých letech. Proč by se to nemohlo dít u nás?“ Co jste tím Divokým západem myslel?Je absurdní myslet si, že se nám podaří vybudovat dokonale fungující instituce, které budou beze zbytku hlídat čistotu všech finančních, bankovních a jiných operací, a že teprve potom začne tržní ekonomika a kapitalismus. To prostě nejde. Musíme začít přijímat nová opatření, která by měla být především sebeobranou podnikatelů, tak, jak tomu je všude ve světě: dají se dohromady banky a vytvoří společný dohlížecí orgán. Podobně budou postupovat investiční společnosti a fondy. Jiná společenství si vytvoří například živnostenské komory, které dohlížejí na čistotu řemesla. Stát prostě nedokáže podobnou kontrolu simulovat: nezná kritéria, nemá dostatek spolehlivých a schopných úředníků. Divoký západ tu už je, ale jde o to, aby netrval dlouho. Kdybychom s privatizací postupovali jako v Polsku a v Maďarsku, tak tu bude divočina desítky let.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].