Pět minut po dvanácté

Pět minut po dvanácté

Lustrační zákon vstupuje v platnost

Je to už měsíc, co parlament přijal zákon o lustracích. Stále se kolem něj vede bouřlivá polemika: pomůže nově se rodící demokracii, či je pozůstatkem totalitního myšlení, které chce administrativním, plošným opatřením měnit tvář společnosti? Je nová moc tak slabá, že musí proti potenciálním protivníkům používat skupinového zásahu?Zákon rozhodl ve věci, na kterou se čekalo téměř dva roky. Je tak trochu mrtvě narozeným dítětem, přišel nejméně pět minut po dvanácté a ne ve zcela čisté podobě, ale aspoň že konečně přišel. Snaží se vyrovnat s fenoménem, který nejde jen tak přejít, přestože by mnoha politikům asi bylo dnes ze všeho nejpříjemnější nechat ho samovolně odumřít; s fenoménem, který se po dva roky periodicky hlásil o slovo a který, pokud by se v něm neudělalo jasno dnes, by se v pozměněné formě objevoval znovu a znovu.Proto i výroky o tom, že snad zákon ani nebude uskutečněn, jsou krátkozraké: bagatelizací se vážný problém ze světa nesprovodí, bude se s ním jen třeba potýkat později, v méně příznivém kontextu. O čemž svědčí třeba loňské zákonné opatření Federálního shromáždění, které mělo být nástrojem, jak z vedoucích míst odsunout zkorumpované nositele starého režimu, a které zůstalo v půli cesty.

Očista státních institucí

Zákon teď dává jasné pravomoci i rámec očistě státních institucí od aktivních pilířů starého režimu. Tito estébáci, agenti, partajní funkcionáři,…