Sto dnů Borise Jelcina

Sto dnů Borise Jelcina

Rýsují se scénáře vývoje Ruska

Sedmnáctého října uplynulo sto dnů, co se do čela Ruska postavil B.Jelcin. Reálná moc, kterou mu přineslo vítězství nad srpnovým pučem, byla zprvu doprovázena téměř slepou vírou v úspěšný start směrem ke zlepšení životních podmínek, nyní se stále zřetelněji objevuje skepse. Důvody nespokojenosti jsou politické i ekonomické - ovšem průměrný sovětský občan nejtíživěji pociťuje břemeno hospodářské krize.Ceny v letošním roce vzrostly v průměru na osmi až desetinásobek. Zatímco životní minimum překročilo částku 400 rublů, minimální mzda ještě stále činí 180 rublů. Ruský parlament přitom váhá nad zákonem o valorizaci mezd, neboť se vcelku oprávněně obává nekontrolovaného růstu inflace. Reformy váznou a o protestních akcích proti pomalému tempu jejich realizace začíná uvažovat i Federace nezávislých odborů RSFSR, neboť v Rusku dnes živoří s příjmem nepřesahujícím 350 rb přes 50 miliónů lidí. Jiný postoj zaujímají všesvazové odbory. Jejich konfederace vyzývá k urychlenému uzavření ekonomické dohody mezi republikami, žádá program zajištění zaměstnanosti, uzákonění minimálního spotřebitelského rozpočtu v republikách, určení minimálních mezd pro rok 1992, řešení problémů důchodců a studentů. Situace je skutečně vážná. V Moskvě již stojí lidé ve frontách na příděl cukru šest i více hodin.

Nepřehledná ruská scéna

Jelcinův návrat z třítýdenní rekreace v Soči nebyl nikterak snadný. V Moskvě ho čekala…