HÁDKA U VÝSTAVIŠTĚ

HÁDKA U VÝSTAVIŠTĚ

Jeden případ ze statistiky

„Jseš Čech? Tak buď rád, že tě někdo před cikánama ochrání,“ říká mi v hale Hlavního nádraží skin.„Ty řeči o pomoci Rómům a toleranci jsou sice hezké, ale zkuste s nimi žít tři roky v jednom domě. Kvůli rámusu se nevyspím, na chodbě mám strach a nemůžu nic dělat,“ říká jeden můj známý, který bydlí v Holešovicích. Nepřeje být jmenován. Má strach z odvety.„Někdy si říkám, jestli za komunistů nebylo nám Rómům líp. Chování policajtů vůči nám se od té doby nezměnilo? a pokud ano, tak k horšímu. Ale neměli jsme strach ze skinů. Co nám ta revoluce vlastně přinesla? Vím, že jsou mezi námi zlí a špatní lidé, ale copak mi může policajt říct, že jsem černá huba? Co je to za člověka? Pracuji, zadarmo mi nikdo nedá ani rohlík, a pak slyším od skinů, že cikány patří vystřílet. Řekněte mi, kdy to skončí, kdy se staneme v očích bílých normálními lidmi?“ To jsou slova Margity Rybínové, jejíž syn Martin byl 13.října za nevyjasněných okolností zadržen a o den později vzat do vazby za napadení veřejného činitele. Tento případ ilustruje často banální podmínky „zločinnosti“ Rómů.

Kdo koho vlastně napadl?

I.Šlejmarová, družka: "Seděli jsme u stánku naproti vchodu na Výstaviště. Asi po půlhodině jsme se s Martinem pohádali. Vztekl se a převrátil stůl. Jeho matka ho vzala pod paží, uklidnila ho a odváděla pryč. Já jsem se omluvila obsluze ve stánku a šla s roční dcerou v náručí za nimi. Ke stánku právě přicházeli dva…