Debolševizace

Debolševizace

Nutnost, škleb i velká politika

Zveřejnit agenturní sítě StB anebo mlčky přihlížet, jak je nový režim podemílán dezinformačními kampaněmi a organizováním nacionálních a sociálních nepokojů? Zrušit KSČ jako zločineckou organizaci anebo odpustit - zapomenout na prokazatelné zločiny padesátých let stejně snadno jako na oportunismus a vlezprdelismus let sedmdesátých? Když na začátku roku 1990 hrozilo nebezpečí, že protikomunistické nálady přerostou v revoluční spravedlnost, politici-humanisté zbystřili smysly a slyšeli trávu růst. Následovalo dvouleté přetahování mezi porevolučními radikály a před- i porevolučními obhájci lidských práv. Vyústilo v řadu kompromisních řešení, která nikoho příliš neuspokojila: konkursy, opatření vlády a parlamentní lustrace. Minulý týden parlament konečně schválil přísný lustrační zákon, který nemilosrdně - ale oprávněně - připomene některým lidem komunistické hříchy. Znemožní jim, aby po pět let vykonávali významné veřejné funkce, ale zároveň je chrání, pokud se nedopustili trestných činů, před „revolucionářským“ hněvem debolševizátorů, jejichž energie může před volbami zázračně regenerovat.

Nouze osvobozených

Cena za sametovou revoluci byla zaplacena dohodou s komunisty o hladkém předání moci. S odstraněním komunistických vládců se z politické scény vytratil i personifikovaný nepřítel a nová nezkušená politická reprezentace zjistila, že je při výkonu moci závislá na zděděných administrativních…