Pdoby zelené politiky

Pdoby zelené politiky

Tvář krajiny nemůže záviset pouze na vůli odborníků

Návštěvníky ze Západu udivuje poničená příroda, špína a zchátralost našich měst. National Geographic z června t.r. líčí ekologické hrůzy východní Evropy. Pohlédneme-li na Západ, zjistíme, že životní prostředí zde chrání tři nezávislí činitelé: aktivní a ekologicky myslící občanská společnost, objektivní a nezávislá věda a konečně fungující státní správa.

Občané jsou mimo hru

U nás se tato aktivita soustředila kolem ministerstva životního prostředí, které prý má již přes 500 zaměstnanců. Z jeho programu, Duhové knihy, je patrné, že tento úřad chce o životním prostředí rozhodovat ve starém, centralistickém duchu. Životní prostředí (krajina) je pro úředníka objektem „řízení“, veřejnost je šedá zóna laiků. České ministerstvo formulovalo v Duhové knize výchovu veřejnosti, která „musí přejít z fáze nahodilosti do fáze promyšleného systému ovlivňování, přesně cíleného na jednotlivé věkové, profesní či zájmové skupiny obyvatelstva“.V polooficiálním časopise EKO tvrdí L.Miklós, že „základy ekologizácie hospodarenia v krajine je nutné zaviesť na všetky stupne výuky ako povinný predmet“. Autor argumentuje, že o ekologii může rozhodovat jen „ekolog“, ne občané. Ekolog musí být začleněn do „riadenia“ a je třeba „takých funkcionárov, ktorí na danom stupni chápu podstatu… ekologických problémov…“. Takto je občanům upíráno právo rozhodovat o prostředí, v němž žijí.

…