Vojenské obsazení Slovenska

Vojenské obsazení Slovenska

František Mikloško o kořenech nedůvěry Slovenska vůči Praze

V České republice vyvolal jisté pobouření dopis ministru Dienstbierovi, ve kterém spolu s Jánem Čarnogurským protestujete proti znění preambule československo-německé smlouvy a v němž popíráte právní kontinuitu československého státu.V tomto dopise jsme zůstali vysloveně ve věcné rovině. K režimu Slovenského štátu jsme zaujali jasné stanovisko: distancovali jsme se od něj. Byly židovské deportace, vládla pouze jedna strana, Slovensko bylo ve válce se spojenci. V preambuli smlouvy je ovšem uvedeno, že právní kontinuita slovenského státu nebyla přerušena, a tady jsme byli přesvědčeni, že to není pravda. Já a doktor Čarnogurský jsme nejvyšší ústavní činitelé Slovenské republiky a byla to jednoduše věc profesionální cti. Další problém je, že ona smlouva s námi vůbec nebyla konzultována a že například já jsem se o této větě poprvé dozvěděl z relace „Co týden dal“. Mnichovská smlouva z roku 1938 nijak nesouvisela s vyhlášením Slovenské republiky. V říjnu 1938 se konala Vídeňská arbitráž, kdy Slovensko ztratilo celou třetinu svého území. Československo trvalo nadále, Beneš se vzdal, prezidentem se stal Hácha a v březnu 1939 došlo na půdě slovenského sněmu k vyhlášení Slovenské republiky. Velmoci uznaly československou exilovou vládu až v roce 1941. Minimálně dva roky tu tedy bylo jasné právní přerušení. Těžko můžeme mluvit o plnoprávné kontinuitě, když tu byla jiná ústava…