Céline - spisovatel, který se octl v táboře katů
Louis-Ferdinand Céline… jeden z nejvýlučnějších, nejfenomenálnějších lidí, jaké jsem kdy potkal. Jeho vlohy byly úžasné, jeho záchvaty vzteku sžíravé a jeho úzkosti propastné… Každé setkání s ním bylo šokující… Svým dílem vířil pohyb: k tomu je třeba mít i v sobě smršť a jím někdy zmítala tolik, že se zdálo, jako by měla smést celou jeho bytost. Tohle obrovské napětí u něj budilo dojem geniality, a pak zas působilo jako chorobný stav. Byl mnohem víc v emigraci než kdokoli jiný… Ale ať na tom byl jakkoli, básnil anebo vymítal ďábla: v mohutném přívalu slov nacházel takové výrazy či taková prozření inspirace, po nichž se mu očividně ulevovalo… neboť bez ustání slyšel, jak mu unavenou hlavou duní po železných mostech nákladní vlaky......
takto píše o lékaři Lousi-Ferdinandu Destouchesovi (1894- 1961), který se pod jménem Céline stal jednou z nejrozporuplnějších osobností literatury tohoto století, jeho dánský přítel Olaf Vinding. Existují mnohá další svědectví o Célinově uhrančivosti, citlivosti i charakteru, a přesto tento spisovatel vzbuzuje dodnes odpor nejen v zemích, kde se za ním na padesát let zavřela voda jako u nás, nýbrž i tam, kde je vydáván, čten a stále znovu obhajován. Céline, tento tvůrce zcela osobitých, vířivých a zajíkavých próz, které líčí v obrovských malbách ubohost člověka, snížil sebe i své dílo otřesnými, křečovitými antisemitskými pamflety z konce 30.let: ty dosud brání…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu