Velké prázdno
Po groteskním pokusu o puč v SSSR jsme, jak se zdá, svědky definitivního konce komunismu. To určitě mnohé potěší. Nicméně současně vyvstává řada - pro budoucnost světa a mezinárodních vztahů - zneklidňujících otázek.
Krach supervelmocí
Jestliže jaltský systém svou strnulostí a nucenou bipolarizací Západ-Východ znamenal pro ty, kteří spadli do východní půlky světa, nezměrné utrpení, útlak, ekonomickou likvidaci a rozpad společenských vztahů, jeho výhodou bylo, že na mezinárodní rovině přece jen představoval nějakou strukturu, byť až běda zjednodušující. Fungovala však jako páteř světa a skýtala základní vodítko pro orientaci v politickém jednání. Díky tomu a jadernému strašákovi, který účinně blokoval situaci, jsme mohli mít alespoň v Evropě čtyřicet let mír.Tento systém se rozpadl. Je to především následek spektakulárního krachu sovětské supervelmoci, ale také - a na to se trochu zapomíná - důsledek pomalého, ale zdá se nezadržitelného poklesu moci americké. Tento pokles, ač méně očividný, je vykazatelný. Třeba na takovém jevu, jako je chronický a stále se zvyšující deficit Spojených států, které už nemají dostatek prostředků na realizaci své politiky. Stále jsou, jak dokázala válka v Zálivu, schopny účinného globálního zásahu kdekoli na světě. Avšak jen pokud si intervenci „zákazník“ sám zaplatí. Insolventnímu postiženci se zkrátka mezinárodní spravedlnosti nedostane. Příklad Jugoslávie je v tomto ohledu výmluvný.
Evropa je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu