Kolektivní vina
Téma sudetských Němců pravidelně vyvolává zvýšenou vlnu čtenářských ohlasů - jak zastánců, tak odpůrců odsunu. Zcela zvláštní případ v této řadě představoval dopis paní Květy Bednářové z Ostravy, který jsme publikovali bez komentáře (Kvůli vám vstupuji do KSČ, Respekt 33/91). Na tento příspěvek jsme dostali tolik reakcí, že i při nejlepší vůli jsme mohli otisknout jen několik z nich. Následujícím textem diskusi k dopisu paní Bednářové uzavíráme, ovšem k problematice sudetských Němců se budeme pravidelně vracet.(red)
Vážená paní, velice mě udivuje, že se najde ještě někdo, kdo vstupuje do KSČ. Nejsem z těch lidí, kteří by svoji bolest a léta utrpení uváděli k přetřásání na veřejnosti, ale váš dopis mě k tomu přinutil.Narodila jsem se v roce 1936, můj otec byl ředitelem rodinné akciové společnosti. A jen z těchto důvodů byl v r.1948 odsouzen ke dvěma letům vězení a ztrátě veškerého majetku. Vystěhovali nás z bytu do chaty, pak i tu sebrali a rodiče neměli kam s námi jít, nesměli si vzít vůbec nic. Mám dopis, kde můj otec psal na ministerstvo průmyslu, aby mu pomohli alespoň k vydání věcí pro jeho tři děti. V roce 1952 jsem končila školu a přes dobré vysvědčení jsem směla po celý život vykonávat jen dělnická povolání, tak i moje dvě sestry. Pro moji maminku se sehnala s protekcí jen práce uklízečky a to trvalo až do její smrti. Byla nucena pracovat do svých 76 let, protože jsme neměli vůbec nic.Otec byl inženýr strojař, odborník na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu