Pomstychtivost

Pomstychtivost

K dopisu Květy Bednářové „Kvůli vám vstupuji do KSČ“ (Respekt 33)

Chápu, oč jde pisatelce ve věci odsunu Němců. Jako ona smýšlí asi hodně našich lidí. Vadí mi její postoj v zásadní věci a také způsob, jak se otírá o Václava Havla (ten „sám neví, kam vlastně patří“ a „jsme svědky toho, že je nějakým Havlem naše země poněmčována, lidé znásilňováni ve svém přesvědčení“). Pochopil jsem Havlovu omluvu vůči německé straně za způsob odsunu Němců. To nebyl jen Havlův postoj, viz např. Jan Mlynárik a jiní. Tento postoj je dnes obecně přijímán jako vyjádření zásady, že nelze uplatňovat koncepci kolektivní viny. Chceme patřit k slušné části lidstva, a proto považujeme za nezbytné omluvit se postiženým za zločiny, kterých se v letech 1945 a 1946 dopouštěli naši lidé při provádění odsunu. To neznamená nutně, že má následovat materiální odškodnění za tehdejší ztrátu majetku. Uvědomujeme si, že chování podle zásady „oko za oko, zub za zub“ by bylo jen začátkem dalších nespravedlností a zločinů ad infinitum. Někde ta slušnost a zdravý rozum začít musejí.Jsem starý člověk, je mi 86 let, v kritických dvou letech mi bylo něco málo přes 40. Byl jsem tehdy svědkem otřesných zvěrstev některých našich lidí, jak vychutnávali pomstu. Ale připomenu dva případy.Před Mnichovem jsme měli ve vládě za Křesťanskosociální stranu německou ministra Mayer-Hartinga, šlechetného starého pána, který byl politickým odpůrcem nacismu. Byl nemilosrdně odsunut podle směrnic, které…