Paříž

Paříž

Třetí cesta nebo druhá židle?

Bolševický puč se zde stal vítaným zpestřením okurkové sezóny, i když, jak se ukázalo, by se byl spíš hodil do období karnevalů. Vědět už první den, jak se věci vyvinou, bylo velmi těžké. Rotačka však nečeká, komentáře se musejí psát hned, a tak jsme četli většinou nezávazná klišé: puč se dal čekat; co si chcete počít v tak zaostalé zemi; v blíže neurčené budoucnosti demokracie zvítězí.Co lze prominout novináři, je u politika na pováženou a státníkovi se nepromíjí. Hned v pondělí odpoledne se prezident Mitterrand setkal s premiérkou Cressonovou a s ministrem zahraničí Dumasem. Co si povídali, nikdo neví, ale ministerstvo zahraničí hned nato uveřejnilo oficiální neslané nemastné stanovisko k puči. Večer pak vystoupil v televizi sám prezident. Zatvářil se jako reálný politik a nesnažil se pučistům jejich nelehkou situaci komplikovat. Ohromoval diváky tím, že jim ukazoval a předčítal osobní dopisy jak Gorbačova, tak Janajeva - v každé kapse měl jeden. Jeho bývalý tajemník pan Attali, nynější prezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj, se zachoval podobně prozíravě jako jeho pán - odsoudil puč až po jeho krachu.

Snadný zisk opozice

Sázka na pučisty nevyšla a teď se musí platit. Opoziční politikové - lidi bez moci zásadovost tolik nestojí - toho samozřejmě využívají. Hned od úterka, kdy se puč začal sám blamovat, začali sklízet ovoce svých kategorických odsouzení. Ukázali se nejen zásadovější než vláda a…