Lidský faktor

Lidský faktor

O Jedličkově ústavu jinak

V úterý 27.srpna 1991 má být na pražském magistrátě projednávána situace v Jedličkově ústavu. V tomto zařízení už druhý rok trvá a narůstá rozvrat. Je to i proto, že pro veřejnost a úřady byla umně vytvořena kulisa „ochrany zájmů tělesně postižených dětí“, která se dál domalovává a za kterou se odehrává něco, co lidem zvenku připadá nedešifrovatelné.Podstata věci je přitom prostá. V Jedličkově ústavu probíhá boj o vedoucí místa mezi dvěma stranami. V čele strany jedné je PhDr.Anežka Krčková, dřívější ústavní psycholožka, nyní ředitelka ústavu (resort práce a sociálních věcí), která je ve funkci právě rok. Chtěla by k ústavu připojit školu. A to právě nechce učitel základní školy PaeDr.Tomáš Smrček, který už dosáhl na funkci ředitele nově zřízených středních škol pro tělesně postižené (resort školství).Úpornost a nevybíravost způsobů, kterými zápas probíhá, nevyplývá pouze z faktu, že jde o ředitelské posty. Je to totiž boj o zavedenou firemní značku, o ochrannou známku podniku, kterému hrozí bankrot, ale který má tradici a zůstal v podvědomí i zámořské ciziny. Tou ochrannou známkou je jméno profesora Rudolfa Jedličky, chirurga, rentgenologa, radiologa a organizátora zdravotnické a sociální péče. Tím podnikem je ústav, který nese jeho jméno a který byl v době první republiky špičkovým zařízením svého druhu v Evropě. Kdo dnes řídí, spravuje Jedličkův ústav, se tedy může ohánět nejen zájmy postižených dětí, ale kryt…