Konec morální politiky

Konec morální politiky

Rozhovor s prvním náměstkem FMV Janem Rumlem

V úterý jste jako jediný člen vlády pronesl velmi kritické hodnocení vývoje v SSSR. Kritizoval jste také naše politické představitele za jejich hodnocení puče. Proč?Moje osobní prohlášení vysílané Svobodnou Evropou bylo motivováno nervozitou z toho, že u nás nikdo nebral převrat v Sovětském svazu dost vážně. V pondělí jsme slyšeli prohlášení prezidenta Havla. Nebylo příliš určité, ale - jak ukázaly výroky dalších představitelů - bylo ještě nejlepší. Například deklarace pana Rychetského či Dubčeka - to bylo čiré poraženectví. Já jsem považoval situaci principiálně za natolik vážnou, že jsem měl potřebu se nějak vyjádřit. Zdá se mi neuvěřitelné, že se po našich zkušenostech se Sovětským svazem a navíc v době, kdy byl na prahu občanské války a kdy ve východním Německu je ještě asi 300.000 sovětských vojáků, okamžitě nesešla federální vláda, která jediná má patřičné pravomoce řešit takovou situaci; že se nesešly branně bezpečnostní výbory parlamentu, že se okamžitě neudělala nějaká opatření vojenského charakteru. Jediný úřad, který reagoval okamžitě, bylo FMV. Ihned zřídilo bezpečnostní štáb a začalo přesouvat pohraničníky na východní hranici. Přesun začal už v pondělí ráno, ještě dřív, než jsme o tom informovali veřejnost. Začaly se okamžitě střežit některé objekty, ještě ten den se zvýšila ochrana hranic a muničních skladů.Jaká byla spolupráce s armádou?V podstatě dobrá. Armáda poslala…