Nebyl jen Norimberský proces

Už více než rok a půl volají různé politické strany a organizace po debolševizaci naší společnosti. Mnohem méně a navíc mlhavě mluví o tom, co si pod tímto pojmem představují. Některé (např. KAN) se zmínily, že bychom si mohli vzít za vzor denacifikační proces v Německu. Většina lidí u nás však neví, jak po druhé světové válce denacifikace probíhala a především s jakými obtížemi se setkávala.

Politické špičky první v řadě

Denacifikace Německa byla aktem politické očisty. Na základě údajů v dotaznících se rozhodovalo, zda mají zkompromitovaní lidé setrvat ve svém zaměstnání především ve veřejné správě, v tisku a na školách, zda se mohou věnovat politické kariéře, živit se jako spisovatelé, dramaturgové a podobně. Byl to tedy jakýsi pokus vyloučit vliv nacistů, a tím zajistit demokratický rozvoj poválečného Německa. Mimo rámec denacifikace probíhaly ještě procesy vedené německými soudy, které řešily téměř sto tisíc různých zločinů spojených s nacismem (deportace, vraždy, týrání civilního obyvatelstva atd.). Ze souzených zločinců, kteří zůstali v Německu - někteří byli vydáni cizím zemím -, bylo asi 75% potrestáno. Odhaduje se, že denacifikací prošlo asi dvacet miliónů lidí.

Politickým základem denacifikace bylo komuniké z Jaltské konference, kde Stalin, Roosevelt a Churchill vyjádřili vůli "přivést všechny válečné zločince před soud a co nejrychleji je potrestat, odstranit Nacionálně socialistickou stranu, nacistické zákony, organizace a…