Bílé místo na mapě

„Do roku 1989 byli handicapovaní lidé bílým místem na mapě - nikdo o nich nevěděl nebo se aspoň tvářil, že neví.“

Poslanec ČNR a místopředseda vládního výboru pro zdravotně postižené občany ing.Pavel Dušek ví, o čem mluví. Prodělal dětskou mozkovou obrnu, chodí o francouzských berlích a podle platné úřední klasifikace je TZP čili těžce zdravotně postižený. „Po listopadu stačilo pár týdnů, aby se z invalidů stala novinářská senzace. Bohužel, to psaní bylo plné mýtů, předsudků a emocí. Teď, když módní vlna pomalu opadá, je na čase dát stranou falešnou humanitu a podívat se na fakta.“

Podle P.Duška dnes nemá cenu postiženým lidem lhát, že se jejich sociální a společenská situace zlepší v nejbližších měsících. Protože ona se tak rychle nezlepší. Problémy, které se v této oblasti nakupily, nelze vyřešit ze dne na den, ale je potřeba co nejdříve ukázat základní směr nového vývoje. Současná ekonomická situace dopadá tíživě na celou společnost, zdraví lidé ji však snáší s vidinou, že za pár let bude dobře. Postižení tuto vizi nemají, nikdo jim zatím neřekl, co mohou od budoucnosti čekat.

Lékařská prohlídka přes stůl

K hlavním překážkám, které dnes staví handicapované občany fakticky mimo společnost, patří bezpochyby náš systém zdravotní klasifikace. Posudkové komise totiž při hodnocení stavu postiženého člověka vycházejí z jeho neschopnosti, a nikoli z jeho zachované schopnosti, jak je to běžné všude jinde v civilizovaných zemích. Československo…