Za železnou oponou

Polsko se uklidňuje z volebních emocí. Walesa měsíc sestavuje novou vládu, několikrát byl změněn designovaný premiér. Nový prezident vykazuje rozvahu a snahu o vyváženost. Ve vládě zůstanou Balcerowicz a Skubyszewski. Vláda jen na pár měsíců.

Politikové, sdělovací prostředky i občané v dnešním Československu se tváří, jako bychom razili unikátní cestu k demokracii, jako bychom byli první a jediní. Nic není vzdálenějšího pravdě. Stačí zajet do Polska a diskutovat s tamními politiky a ekonomy, aby si člověk uvědomil zarážející podobnosti i v drobných detailech vývoje obou zemí. Přitom koordinace ekonomických plánů a politické taktiky obou uprchlíků z komunismu téměř neexistuje.

Kdyby se konečně otevřela hranice a čs. ředitelé a ekonomové si jezdili se svými profesionálními kolegy podiskutovat, ušetřili bychom si spoustu omylů a budoucích konfliktů. Je-li totiž ve vývoji obou zemí překvapivá podobnost, je tu i jeden rozdíl: Polsko je ve většině bodů o pár kroků napřed. A přestože o tom Československo neví, mimovolně je po nějaké době opakuje: jiné cesty nejspíš není. V minulých číslech Respektu to bylo patrné na paralelách v politické oblasti, příště přineseme velký blok věnovaný hospodářství. V tomto kontextu pak příjemně překvapí, že Havlovo Československo došlo v některých aspektech (lustrace, očista ministerstev a úřadů, plány na velkou privatizaci) dál než jeho severní soused, který začal s rozkladem komunismu už před desíti lety.

Je tu i…