Litevská „normalizace”
8.ledna začala intervence paradesantních jednotek do Litvy. Vláda premiérky Prunskiene podala demisi, aby nemusela klást odpor Moskvě a nenesla odpovědnost za zjevnou kolaboraci, ale zároveň mohla čekat v záloze.
8.ledna začala intervence paradesantních jednotek do Litvy. Vláda premiérky Prunskiene podala demisi, aby nemusela klást odpor Moskvě a nenesla odpovědnost za zjevnou kolaboraci, ale zároveň mohla čekat v záloze. Přitom Litva měla nejnadějnější postavení ze všech svazových republik. Jestliže se ani tam nedokázali zbavit komunistů, proč se to stalo? Jakých omylů se Litva dopustila?
Scénář obrody totality předpokládal, že stranická inteligence vytvoří masová hnutí v podobě lidových front za přestavbu. Komunistická strana byla příliš zkompromitovaná. Naproti tomu spisovatelé, profesoři a novináři mohli nestranickou a protikomunisticky naladěnou veřejnost snadno shromáždit pod hesly přestavby, glasnosti a také národního obrození. Vliv KGB na formování intelektuální elity byl v Sovětském svazu větší než v satelitech. „Obnovená“ komunistická strana měla kontrolovat a řídit veřejnost nepřímo, prostřednictvím hnutí. Komunisté-gorbačovci museli být schopni stanout v čele takových hnutí, která pak získávala absolutní většinu v republikových parlamentech. Měli představovat lepší variantu než „zlí stalinisté“ či antikomunističtí „extremisté“.
Volby měly vytvořit zdání parlamentní demokracie, tedy neohrozit dosavadní stav. Znamenalo to, že pluralita se uplatňovala uvnitř jednoho hnutí (korporativní systém), bez rozdělení na vládu a opozici, bez konkurujících si stran. Komunisté měli obsadit klíčová místa ve vládách jako reprezentanti hnutí, nikoliv komunistické strany.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu