Divadla na okraji

Po roce 1945 vznikla řada divadelních scén v okresních městech a výjimečně i mimo ně. Představa, že umělci a technický personál budou mít stejné ekonomické a sociální podmínky jako v centrech, se záhy ukázala iluzorní. Čekaly je tu nízké platy, neměli kde bydlet… Na tzv. oblast se potom chtělo odejít jen málokomu. Důsledkem byl nedostatek dobrých herců, dramaturgů a režisérů, což se zákonitě projevilo na kvalitě inscenací. Nic nenasvědčuje tomu, že by se v tomto směru měla situace nyní zlepšit. Spíše naopak.

Nová ekonomická situace se výrazně dotkne všech oblastí kultury, divadla nevyjímaje. Už tak nevyhovující dosavadní suma státních dotací se výhledově ještě více zredukuje. Kolik dostanou české a moravské scény od státu, je zatím jasné pouze pro letošní rok: stejnou částku jako loni. Při předpokládaném růstu provozních nákladů o 30 až 50 procent je to situace takřka katastrofální.

Zeptali jsme se ve dvou mimopražských divadlech, jak vidí svoji příští existenci.

Západočeské divadlo v Chebu

Divadlo v Chebu patřilo zejména posledních dvacet let k nejvýraznějším oblastním divadlům. Náročnou dramaturgií a snahou chovat se v neslušných podmínkách slušně se pohraničnímu divadlu podařilo získat nezaměnitelné místo v historii. Jmenujme mezní okamžiky: angažmá Vlasty Chramostové poté, co v r.1969 musela opustit vinohradskou scénu. Několikaleté působení špičkového režiséra Jana Grossmana po jeho vypuzení z pražského Zábradlí. Skandál po…