Atentát na biosféru

VRespektu č. 40/1990 věnoval Egon Lánský svůj článek neúspěšné prosincové schůzce GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu) v Bruselu. V komentáři přitom použil hlavně ekonomickou argumentaci. Na celou záležitost je ovšem možné pohlížet i jinak, z hlediska ekologa či z hlediska evropského rolníka, a pak ovšem není nad ztroskotáním jednání proč truchlit.

Rolníci v zemích Evropského společenství (dále jen ES) jsou před cizí konkurencí chráněni dovozními kvótami, cenovými zárukami a exportními subvencemi. V takových podmínkách se zpravidla snaží vyprodukovat co nejvíc, a tak vznikají ony pověstné přebytky, pro něž není uvnitř ES odbyt a které jsou nabízeny na světovém trhu, čímž jsou světové ceny dále snižovány. Rozdíl mezi vyššími cenami uvnitř Společenství a nižšími cenami světovými hradí rolníkům společná bruselská pokladna v podobě exportních subvencí. Podobně chrání své rolníky další bohaté země, např. Švýcarsko, Rakousko nebo Japonsko. Má to především sociální význam, neboť příjmy rolníků by jinak hluboce zaostávaly za příjmy zaměstnanců ostatních odvětví hospodářství, kde si rozmazlené odbory vynucují stále vyšší mzdy.

Tato ochrana je trnem v oku Spojeným státům a skupině agrárních vývozců „Cairns“, kam patří Austrálie, Nový Zéland, Kanada, Argentina, Brazílie, Kolumbie, Chile, Uruguay, Thajsko, Filipíny, Indonésie, Malajsie a Maďarsko…