Rozhodne vůle ke změnám

Tvrzení listu Financial Times, že setkání Gorbačova s představiteli Velké sedmičky nejspíše zastíní schůzku samotnou, bylo jistě přehnané, skutečností nicméně zůstává, že Gorbačovův přílet do Londýna byl očekáván s napětím. Postoje členů „sedmičky“ se v podstatě profilovaly již dávno před setkáním s hostem z obrovské a tragicky chudé země.

Pozici krajního odmítání jakékoli finanční pomoci zaujalo Japonsko, které tak sovětskou diplomacii důkladně poučilo o vlastním názoru na řešení sporného problému Kurilských ostrovů. Je však třeba podotknout, že otázka „územní celistvosti“ a „neporušitelnosti hranic“ je v sovětské společnosti dosud velmi bolestivá a citlivá. Nezřídka totiž i přemýšlející lidé odmítají uvažovat o tom, že by se toto téměř neosídlené území mohlo proměnit společným úsilím Sovětů a Japonců ne-li v kvetoucí zahradu, tedy alespoň v civilizovaný kraj. Tento původní Jelcinův návrh neprošel nejen díky tomu, že v době jeho podání byl nynější ruský prezident spíše politickým outsiderem, ale především proto, že narážel na ostrou kritiku ve všech vrstvách obyvatel SSSR a především Ruska.

Postoj Spojených států, Británie a Kanady byl sice méně radikální, přesto i on zřetelně ilustroval skepsi vůči dosavadním Gorbačovovým reformám. Německo, Itálie a Francie naopak požadovaly, aby schůzka sedmi poskytla sovětskému prezidentovi politickou pomoc již nyní, a jakmile se hospodářské reformy stanou realitou, též pomoc finanční.

Rozpor v názorech sedmičky…