Umět se prodat

Všech osm židlí na chodbě Ůřadu práce pro Prahu 1 ve Vodičkově ulici je obsazeno, ale opravdové fronty na práci zatím žádné.

Většina návštěvníků úřadu jsou čerství absolventi středních a vysokých škol, kteří buď očekávají výpověď, nebo je jim jasné, že jejich podnik končí. Těch, kteří mají práci, ale hledají jiné zaměstnání, je poskrovnu.

Lidé přede dveřmi jako by v Úřad práce neměli důvěru. Většina nezaměstnaných práci zatím shání sama. Dalšími zákazníky úřadu jsou podnikatelé, kteří ještě nepodnikají nebo už stačili zkrachovat a potřebují podporu pro tu dobu, dokud nezačnou podnikat znovu.

Ze dveří kanceláře vychází žena a ptá se mladíka, který je na řadě:

„Student? Absolvent?“

„Ano.“

„Čerstvej?“

„Ano.“

„Tak pojďte.“

„Dobře znají svá práva“

Než oba zmizí za dveřmi, chci úřednici položit pár otázek. Posílá mě za vedoucí. Paní Frýdlová má ovšem jednání s někým z ministerstva, na novináře prý nemá čas ani dnes, ani zítra. Říká, že je ochotna odpovídat, ale pouze na obecné otázky. Nakonec mne odkáže na tiskového mluvčího Úřadu práce hl.města Prahy.

„Proč se mnou nechcete mluvit? Vždyť jde jen o to informovat lidi. Většina z těch, co tady čekají na chodbě, neví nic o svých právech a povinnostech.“

„Oni dobře vědí, jaká mají práva, včetně Romů,“ říká paní vedoucí, ale nakonec mi dovoluje promluvit s ostatními zaměstnanci úřadu.

Umět se prodat

„Lidé jsou zatím zabezpečeni,“ říká…