Nebezpečné rozcestí SSSR

O tom, že dříve či později bude třeba založit politickou stranu, která by se stala nejen opozicí, ale i mnohem účinnější alternativou KSSS, nebylo pochyb od chvíle, kdy se komunisté neochotně vzdali své „vedoucí úlohy“. Tato jejich slabost však v SSSR a v Rusku probudila k životu i dosud dřímající temné síly nejreakčnějších politických hnutí. Ty sice v sovětském politickém životě existovaly stále, byly ovšem účinně regulovány a využívány komunistickými bonzy. Dnes, kdy komunismus umírá, se k životu stále intenzívněji hlásí jeho bývalí souputníci - nacionalismus, mýtus vnějšího nepřítele, nepřátelského světa, v němž Sovětský svaz bojuje o holé přežití.

Iniciativa „devítky“

Když Eduard Ševardnadze vystoupil s výzvou k založení hnutí a posléze politické strany sjednocující demokratické síly v rámci celého Sovětského svazu, měl podporu Alexandra Jakovleva, primátorů Moskvy a Leningradu Gavriila Popova a Anatolije Sobčaka, ruského viceprezidenta Alexandra Ruckého, bývalého ruského premiéra Ivana Silajeva a tří předních ekonomů - Nikolaje Petrakova, Arkadije Volského a Stanislava Šatalina. Tato jména byla dostatečně známá, navíc naznačovala šíři spektra, z něhož pocházejí iniciátoři či přinejmenším sympatizanti nového hnutí. Byli tu lidé blízcí Michailu Gorbačovovi (Jakovlev a Ševardnadze) i Borisi Jelcinovi (Ruckoj a Silajev). Byli tu demokraté i komunisté. Sám Ševardnadze se dlouho vystříhal konkrétní odpovědi na otázku, zda hodlá setrvat v KSSS, a k…