Jaderné ambice Saddáma Husajna

Stále více vojenských stratégů a historiků na Západě poukazuje na to, že vítězná válka v Zálivu byla vlastně velkým fiaskem. Proč? K nebesům denně vzlétalo na tisíc amerických a britských letadel (zázrak, který si mohou dovolit jen velmi bohaté země), a přece nebyly schopné zničit zamaskované chemické a biologické zbraně. Zcela nedotčená zůstala i jaderná kapacita Iráku.

Nikdo nemůže být expertem na Blízký východ, říká Thomas Friedman, dopisovatel New York Times, který zde strávil osm let. Podle tohoto dvojnásobného laureáta Pullitzerovy ceny tu nejsou ještě ani dnes státy, jak je chápe moderní svět, nýbrž kmenová společenství, v nichž panuje zákon kmene a ne zájem státu.

Saddámova pomsta

Pánové Bush a Baker upadli do fatálního omylu, když si mysleli, že už se blízkovýchodními experty stali, a za svůj omyl bezpochyby zaplatí vysokou cenu.

Saddám Husajn z kmene Tikrit zná tisíckrát lépe kmenové zákony této oblasti než Bush a ani ho nenapadne, aby zničil svůj jaderný arzenál, k čemuž ho zavazuje smlouva o příměří. V tomto okamžiku je pro něj nejdůležitější, aby dále vyvíjel své atomové zbraně, respektive aby co nejdříve vlastnil atomovou bombu. Dobře ví, že když ji bude mít, nikdy se už proti němu nepodaří sestavit žádnou mezinárodní koalici. Atomové bomby budou jeho sladkou pomstou vůči „bratrským“ arabským zemím, jež se zúčastnily války proti Iráku, a hlavně budou sloužit k vydírání a zastrašení Izraele. Samozřejmě je to i ironický…