Srbský klíč k míru

Odvážím se tvrdit, že v Srbsku probíhá jedna z nejmasívnějších indoktrinací ze všech evropských zemí. Sdělovací prostředky, které jsou stejně jako byrokratický aparát republiky i federace stále v moci komunistů (či dnes socialistů), vytvořily v Srbech povědomí národa, který byl prvním slovanským v Evropě, který ji zachránil před řadou nebezpečí, který by byl veliký a úspěšný, kdyby ho ten či onen stále nevysával či neutlačoval. Tyjí z něj Slovinci, genocidu na něm páchají Chorvati, muslimové v Bosně a Hercegovině, Albánci v Kosovu i Makedonci, svět ho nechápe a vměšuje se mu do jeho vnitřních věcí (dokonce i tím, že rozhoduje, zda a na co mu dá peníze!). Všichni jsou proti Srbům. Jen málo lidí v této republice si položilo otázku, proč.

Srbský vůdce Miloševič začal s Kosovem, ale jelikož řešení tohoto problému je dlouhodobé a obtížné a on pro popularitu potřeboval okamžitý efekt, gordický uzel rozťal. Zrušení kosovské samostatnosti, speciální jednotky policie na každém kroku, stovky mrtvých, odstranění albánské inteligence z veřejného života a následné propuštění více než 40.000 Albánců z pracovních míst, nucená správa podniků, eliminace albánštiny i historie národa ze škol… Albánci tedy nemají Srby rádi a jen těžko se jim vysvětluje, že to je věc srbského vedení a ne národa (a to tím spíše, že tenhle ozbrojený národ vytváří bojové četnické oddíly).

Stejně letitá je neláska s Chorvaty. Její nová vlna vypukla vloni v létě, kdy na chorvatském území vznikla…