Rehabilitace

Rehabilitační zákon č.119 z roku 1990 byl vydán proto, aby umožnil soudní nápravu křivd spáchaných od roku 1948 totalitní mocí. Jeho stávající podoba to však nedovoluje, respektive nedovoluje to v úplnosti. Rehabilitace se vztahují pouze na „protistátní“ trestné činy a zcela pomíjejí fakt, že řada politických případů byla kriminalizována.

O některých závažných případech jsme již psali v předešlých číslech Respektu. Dochází i k takovým absurditám, kdy např. rehabilitovanému „vlastizrádci“ (popraven r.1952) ponechal nedávný soud trest deseti let - za vraždu. Vtip je v tom, že údajně zavražděný funkcionář JZD dodnes spokojeně žije ve své vesnici. Případ, který uvádíme dnes, tak drastický není, nicméně jako ilustrace nesmyslnosti „zbytkových trestů“ snad postačí.

Odsouzen za prozrazení rušičky

Bohumil Darius byl v roce 1964 odsouzen za pokus o podvracení republiky a za ohrožení státního tajemství ke třem letům vězení. Podstata trestného činu měla spočívat v tom, že B.Darius poslal tehdejšímu tajemníkovi OSN Dagu Hamarshjöldovi stížnost na porušování „Všeobecné deklarace lidských práv“ v Československu, které znemožňovalo svým občanům poslech zahraničního rozhlasu, a jako důkaz věrohodnosti svého tvrzení uvedl polohu rušičky v Ústí nad Labem.

Krajský soud v Ústí n/L. zrušil 3.12.1990 v rehabilitačním řízení rozsudek za pokus o podvracení republiky, ale za prozrazení rušičky (tedy za trestný čin ohrožení státního tajemství) dostal pan Darius…