Fundamentalismus na postupu

Alžírský prezident Šadlí Bendžedíd vyhlásil 5.června výjimečný stav a později pověřil ministra zahraničí sestavením nové vlády. Ta má být technokraticky zaměřená a svým složením přijatelná pro všechny hlavní politické strany. Volby plánované na červen se odkládají na podzimní termín a po nich (stále ještě letos) má být zvolen i prezident.

Co se to děje v Alžírsku, zemi donedávna vydávané za model arabského socialismu? Po desítkách let cesty k lepší budoucnosti najednou vypukly (na podzim 1988) masové nepokoje, byly drancovány obchody, na ulicích leželi mrtví. Ženy se mají vrátit pod závoje a do kuchyně, kina jsou prý zdrojem nemravnosti.

Loni v červnu přistupovali Alžířané k urnám, aby si zvolili nová obecní a krajská zastupitelstva. V Alžírsku samotném výsledek příliš nepřekvapil. Zato v západním, zvláště francouzském, tisku a ještě bezprostředněji v alžírském sousedství (Tunisu a Maroku) zazněly tóny zděšení. Po téměř třiceti letech monolitní vlády Fronty národního osvobození (FLN) zvítězila v prvním pluralitním měření sil nově ustavená opoziční Islámská fronta spásy (FIS).

Ve dvou třetinách krajů (vilájí) získala přesvědčivou většinu, rovněž tak ve více než polovině obcí, včetně největších měst Alžíru, Oranu, Constantine, Annaby a dalších. Vůdce FIS Abbásí Madaní označil získanou místní moc za „úhelný kámen budoucího islámského státu“. Jeho stoupenci stupňovali tlak na urychlené vypsání parlamentních i prezidentských voleb, aby se vítězství…