Úskalí německé justice

Vlna nepochopení a odsouzení proběhla západní částí tehdy ještě rozděleného Německa, když jeden z politiků CDU prohlásil: „Kdyby nebylo liberálů, nebylo by Osvětimi.“ Odvážil se sáhnout na posvátnou krávu liberalismu a socialismu, kriminalizovat zakuklence, kteří rozbíjejí výkladní skříně na hamburské Hafenstrasse, obsazují prázdné domy, zřizují v nich pevnůstky, hnízda pro teroristy RAF, neplatí elektřinu ani vodné, rozpoutávají pouliční bitvy a demolují zaparkovaná auta (v takovém případě nehradí pojišťovna nic). Mohl by si to dovolit řadový občan? Nad ním totiž socialističtí otcové města svou ochrannou ruku nedrží. Ten by nemohl házet na nastupující policisty ze střechy dlažební kostky. Také vodu a proud by mu okamžitě odpojili.

Marně se snaží právníci právního státu dosáhnout výpověď pro představitele mimoparlamentní opozice. Bývalému sociálně demokratickému starostovi Hamburku von Dohnanyimu se v rámci dekriminalizace skutečně podařilo uzavřít jakousi nájemní smlouvu. A Hamburk není jediným takto profilovaným městem.

Liberální poslanci Hirsch a Baum po léta úspěšně blokují přijetí zákona o zákazu maskování demonstrantů. Tuto toleranci zneužívá jádro pouličních rváčů, cestujících za rozruchem od města k městu.

Zástupci podobných chaotů šli vyjednávat se socialistickým funkcionářem na berlínskou radnici a přitom mu stačili ukrást z psacího stolu 500 DM. Když se ten dobrý muž rozčílil, peníze mu vrátili. K trestnímu oznámení pochopitelně nedošlo.

…