Kavkazský konflikt

Skupina delegátů mezinárodní moskevské konference uspořádané k nedožitým sedmdesátinám Andreje Sacharova (podrobně v Respektu 23) se z iniciativy Jeleny Bonnerové rozhodla odjet do oblasti Náhorního Karabachu. Členové výpravy se chtěli na vlastní oči přesvědčit o stavu věcí. Obrátili se přímo na Michaila Gorbačova s tím, že na závěrečné tiskové konferenci poreferují o výsledcích své cesty a ochotně budou informovat sovětského prezidenta. Ten však den před jejich návratem odcestoval z Moskvy do Kazachstánu (přestože v Moskvě v téže době dlela Margaret Thatcherová, která přijela na Gorbačovovo osobní pozvání)…

Delegaci tvořili občané USA, Velké Británie a Japonska. Jednu část vedla baronka Caroline Coxová, členka britské Sněmovny lordů, která po návratu mimo jiné řekla:

Přijeli jsme do Jerevanu a tam jsme se rozdělili: naše část delegace odjela na sever Arménie, kde právě probíhal násilný odsun venkovského obyvatelstva. Deportace Arménů vypadá takto: nejdříve se objeví sovětská armáda, ta vesnici obklíčí a začne ji ostřelovat (i z vrtulníků). Poté se zapojí ázerbájdžánský OMON. Tyto oddíly mají zvláštní povolení (z Moskvy přes Baku) jednat zcela beztrestně, nikoho se nemusejí ptát na dovolení. Jejich cílem je přinutit vesničany k vystěhování. Používají při tom všech prostředků: bijí lidi, mučí je, znásilňují, zabíjejí, kradou a vypalují domy,…