Všeobecný strážce zákona

Okresního, krajského i generálního prokurátora schvalovala dříve do funkce KSČ. Proto v této nomenklaturní složce existovala téměř stoprocentní „organizovanost“. Ovlivňuje to nějak činnost současné prokuratury?

Já jsem se vrátil po patnácti letech a nevím, jaký kádrový pořádek existoval. Vím, že do 17.listopadu bylo 98% prokurátorů ve straně. Podobné to ale bylo i u soudů a vlastně ve všech mocensko-státních složkách.

Prokurátor, který nesouhlasí s dnešním politickým vývojem, může údajně pozdržet anebo úplně zamezit stíhání svých bývalých spolustraníků, svých přátel.

Stát se to může. Ale netroufám si odhadnout, v jaké míře. Upřímně řečeno si dnes nedovedu představit vyšetřovatele, popřípadě prokurátora, který by si dovolil nějakou trestnou činnost smést se stolu. Je tu přece kontrola veřejnosti. Kdokoli si může stěžovat a jeho stížnost musí být prošetřena. Existují také sdělovací prostředky, na které se můžete obrátit.

Takže vylučujete zaujatost dnešní justice?

Nepleťme si soud a prokuraturu. U dřívějších soudců z lidu, dnes laických soudců, se to vyloučit nedá. Pochopitelně se vyrovnáváme s určitými pozůstatky dřívějšího režimu. Jsme v určitém přechodném období a nikdo z nás není schopen říct, jak dlouho bude trvat a nakolik bude bolestné. Ideál je nám jasný, ale formy, metody a posloupnost jednotlivých kroků ne. Že by se podařilo Federálnímu shromáždění a ostatním zákonodárným orgánům…