Na severozápadní 14.ulici vás washingtonský taxikář nepoveze, aniž by dodal: tady si ale dávejte pozor. Výstavnost vládního města z této čtvrti zmizela. Ulice jsou nepořádné, obchody okopané, okna vytlučená a bloky domů nepravidelně vykousané podivnými prolukami. Kde stávaly kdysi budovy, nyní parkují auta, velmi často se tu jen hromadí odpadky. Na rozích šedivých bloků postávají černoši, gestikulují, kopají do plechovek, z přetlaku mrtvého času bez programu neklidně poskakují a strkají do sebe. Bezedně zevlují. Jiná země.
V blízkosti největšího washingtonského pouličního trhu s drogami stojí zářivě žlutý dům. Kdysi opravna aut, zateklá olejem a benzínem, černá jak noc v téhle části města. V roce 1980 si tuhle budovu vyhlédla skupinka lidí, kteří se rozhodli pomáhat bezdomovcům a bezprizorným jedincům z okraje společnosti, lidem, kteří mají hlad. Na začátku 80.let Amerika začala hovořit o fenoménu homeless (bezdomovců) a pomalu se objevili i lidé, kteří s tím chtěli něco dělat.
Bezdomovectví
Za deset let se ze sociologicky snad zajímavého fenoménu stala dost otřesná skutečnost. Zvlášť ve městě jako Washington, chlubící se gigantickými imperiálními stavbami, a v blízkosti Bílého domu působí ztracené existence bezdomovců jako podivní švábi. Obaleni starými hadry, pokrývkami a se zátěží igelitových tašek se chrobácky přesunují ke zdrojům tepla a zbytkům jídla.
Bezdomovectví má mnoho příčin. Říká se, že to celé začal prezident Reagan, když…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu