Walesa v Izraeli

Minulý týden, v první den své státní návštěvy v Izraeli, řekl prezident Walesa na zvláštním zasedání izraelského parlamentu: „Mezi Poláky byli lidé, kteří udělali [Židům] mnoho zlého. Tady v Izraeli, kolébce vašeho národa i vašeho obrození, vás prosím o prominutí.“

Aby mohl svůj projev přednést polsky, musel k tomu mít souhlas poslanců: v knesetu se smí hovořit pouze hebrejsky nebo arabsky. Parlamentní předpisy rovněž nepřipouštějí potlesk, a tak se po Walesově projevu rozhostilo dlouhé, rozpačité ticho. Pozorovatelé je interpretovali každý po svém: někteří jako výraz pocty Walesově odvaze, jiní jako nevoli nad příliš mlhavými formulacemi.

Walesa byl po Carterovi, Sadatovi a Mitterrandovi čtvrtým prezidentem, jehož poslanci pozvali k projevu v knesetu. Byl však prvním, kdo žádal své hostitele o prominutí.

„Polsko nenávidíme a milujeme zároveň“

Ambivalentní vztah Židů k Polsku, o kterém hovořil poslanec Ševa Weiss, lze pochopit:

Polsko Židé milují, neboť tu žili téměř tisíc let. Přišli sem už ve středověku a zmizeli až za druhé světové války. (V táborech umístěných na polském území Němci vyvraždili jednu třetinu židovského národa, 6 miliónů lidí. Mezi nimi byli téměř všichni polští Židé.)

A nenávidí je, protože z oněch 150–200 tisíc polských Židů žijících dnes v Izraeli opustil Polsko z vlastní vůle jen málokdo. Většinou utekli před antisemitismem - státním, ale rovněž „lidovým“. Zážitky Židů z dob okupace i z poválečného období…