Většinový volební systém

Možnost uspořádat svobodné volby zaskočila všechny bývalé socialistické země východní Evropy. Celkem rozumně jsme s jejich konáním příliš nespěchali. Porušili jsme „většinovou“ socialistickou tradici - na jeden mandát jeden kandidát. Vrátili jsme se u tzv. kulatých stolů k systému poměrného zastoupení první republiky. Vyhovoval všem zúčastněným stranám, které veřejně zdůrazňovaly jeho vhodnost pro formování politické scény a tajně doufaly, že využijí svého organizačního náskoku. Rok před volbami máme nejvyšší čas začít uvažovat o tom, jak dál. Máme setrvat u systému poměrného zastoupení, ačkoli se nám již dvakrát v historii - v roce 1935 a opakovaně v roce 1946 - nevyplatil?

V atmosféře celkové nedůvěry ke stranám a romantického zalíbení v neformálních strukturách na začátku roku 1990 mnozí včetně prezidenta Havla kritizovali systém poměrného zastoupení za to, že preferuje strany před osobnostmi. „Favorizované“ politické strany a hnutí se však před volbami příliš profilovat nestačily. Volby nebyly ani tolik soutěží programů, jako odmítnutím starého režimu. Dnes svobodně kritizované parlamenty a vlády vcelku fungují. Jejich činnost rozproudila skutečnou profilaci politické scény v českých zemích i na Slovensku. Odpor k politickým stranám byl při řešení praktických problémů do značné míry zlomen. Vážným problémem zůstává úbytek podpory pro ekonomickou i celkovou transformaci společnosti a politické vakuum na úrovni regionů.

V parlamentní demokracii se občan ve…