Státní smlouva: krok k federaci

Uvědomme si, že slovenský národ chce naplnit a dovršit své národní obrození, k němuž dochází po strastiplném údělu a komplikovaném vývoji našeho státu snad již konečně v demokraticky se přetvářejícím klimatu soudobé Evropy.

Chápeme-li ovšem státní smlouvu jako anulaci federace, nikam se nedostaneme. Je pochopitelné, že tomuto aktu musí předcházet novela ústavního zákona č.143/1968, která tuto smlouvu nebo chcete-li dohodu (jde přece daleko víc o obsah než o formu) umožní. A připustí tak nezanedbatelnou skutečnost, že národní rady obou republik vysloví svůj souhlas s ústavou ČSFR a spoluurčí její obsah.

Pro občany České republiky a její reprezentaci by mělo být v tuto chvíli rozhodující to, že slovenští občané a jeho představitelé chtějí svou národní evoluci završit ve společném státě federativně uspořádaném, a ne tuto jejich vůli zpochybňovat. Vždyť státní smlouva je výrazem nejen jejich, ale také naší národní identity, aniž bychom cokoli museli slevovat z principu občanského a územního.

Nesmíme uvíznout v demagogii, která nahlíží na formu, v našem případě na státní smlouvu, jako na akt předem nepřijatelný, nebo která v otázce procedury žárlivě lpí na FS jako na jediném subjektu, jediném místě, kde se rozhodne o federaci a obsahu federální ústavy.

Je nejvyšší čas zbavit se předsudků a začít jednat daleko více o obsahu než o prostředcích a formě. Jinak se nevymaníme z malicherného verbalizování. Konkrétní přístup, třeba nápad umístit hlavní město mimo…