Mýtus dobrého cara

Jedním z důvodů, proč kolem Jelcinova příletu do ČSFR panovaly jisté rozpaky, byla skutečnost, že informací o vnitropolitickém vývoji a rozdělení politických sil na sovětské politické scéně je navzdory reálným potřebám daného okamžiku méně, než bychom potřebovali. Nebylo tedy, zdá se, jasné, zda Jelcin nezavítal do Československa, aby se tu nestal aktérem dalšího dějství v politickém klání s prezidentem Gorbačovem.

Tytéž důvody, zřejmě v míře mnohem větší, vyvolaly chladné přijetí, jehož se Jelcinovi dostalo za jeho poslední cesty po západní Evropě. Přežíval pocit, že se jedná o dva politiky, kteří za žádných okolností nemohou postupovat víceméně shodně. Stěží se dalo očekávat, že další vývoj se bude ubírat jinou než ostře konfliktní cestou, při níž by o svou pozici přišel M.Gorbačov, jemuž Západ poskytuje plnou, leckdy až nadměrnou podporu, a na jeho místo se prodere Jelcin, tvrdošíjně označovaný za populistu, popřípadě za kariéristu zcela neevropského zjevu.

Kulatý stůl

Idea „kulatého stolu“ se objevila poprvé na masových shromážděních demokratické veřejnosti v únoru a březnu roku 1990. Kreml ji tehdy přešel povýšeným mlčením, neboť rodící se demokratické hnutí mu dosud nepřipadalo jako partner hodný odpovědi. Poté zazněla na nedávném sjezdu ruského parlamentu z úst zástupců demokratické frakce. Ani na sjezdu se však demokratům nedostalo podpory, což usnadnilo i svazovému centru, aby pokračovalo v mlčení.

Myšlenka kulatého stolu jako…