Jak ministr v porcelánu

Ministr průmyslu ing.Vrba má svou etickou vizi, jak by mělo fungovat naše hospodářství. Za předpoklad spravedlnosti považuje konkurenci se stejnými podmínkami pro všechny. Z tohoto mravního imperativu nechce ustoupit ani v případě Tomáše Bati, který u nás má jak vášnivé odpůrce, tak neméně vášnivé zastánce. Upřímně si přeje, aby postupy posuzování jednotlivých návrhů byly co nejvíce přístupné veřejné kontrole.

Mohlo by se namítnout, že takovéto postupy jsou věcí odborníků a že „veřejná kontrola“ je stejně jenom fikce. Poskytnout nezasvěcenému oku laické veřejnosti pohled dovnitř, ba přímo do zákulisí, je však jedna z nejkrásnějších (i když současně nejchoulostivějších) stránek demokracie. Trochu romanticky se přitom předpokládá, že veřejnost je tajuplná bytost, která se učí chápat a prakticky zvládat stále více svých životních pochodů. Bez tohoto předpokladu se ovšem dějiny mění v absurdní divadlo.

Ve druhé půli prosince se ministr Vrba od své „představy spravedlnosti“ odchýlil. V diskusi o tom, kdy povolit vstup cizího kapitálu, postavil do protikladu obory, kde jsme zaostalí, a těch několik málo, kde tomu tak není, například výrobu porcelánu. Přitom řekl novinářům větu, která sice zněla velice eticky, ale bohužel byla pouze antiekonomická: „Tam, kde si myslíme, že jsme schopni, že jsme na světové špičce nebo velice blízko, nebo že jsme schopni se na té špici udržet, tam nemá cenu, abychom zvali do holportu zahraničního partnera.“

V této chvíli se etika…