Časovaná nálož

V poslední době se opět začalo hovořit o tajných spolupracovnících Státní bezpečnosti. Podle poznatků vyšetřovací komise k 17.listopadu 1989 se objevují agenti i mezi poslanci, kteří prošli jarními a podzimními lustracemi bez úhony. Pro nezasvěceného se tím stává celá historie kolem StB ještě nejasnější a podezřelejší než dříve. Není divu, že se objevují fámy o různých spiknutích na nejvyšších místech a že jsou lidé náchylní jim věřit.

Jak se to mohlo stát? Zkusme si zopakovat, co víme o práci Státní bezpečnosti.

StB získávala v podstatě dvě kategorie tajných spolupracovníků: tzv. čisté agenty (dobrovolníky pracující z přesvědčení či kvůli kariéře), anebo ty, kteří spolupracovali z donucení, tedy podlehli vydírání, uvěřili slibu, že bude zapomenut jejich delikt nebo prostě měli strach, že přijdou o místo, že se děti nedostanou na školu apod. Z tajných spolupracovníků se tvořila agenturní síť, která byla hlavním zdrojem informací a oporou činnosti StB.

Nejprominentnějšími spolupracovníky StB byli tzv. rezidenti, kteří dokonce měli právo vytvářet si svou organizaci donašečů. Někteří z rezidentů vlastnili konspirační byty. O stupeň nižší kategorie spolupracovníků, agenti, měla za úkol pronikat do různých prostředí, podávat informace, a podílet se i na provokacích vypracovávaných StB proti „nepřátelským silám“. Poslední skupinou byli informátoři, donášející na lidi ze…