Albánie na rozcestí

Po celý uplynulý rok přicházely z Albánie signály stupňující se nespokojenosti - informace o demonstracích a pokračujících útěcích ze země. Ačkoliv režim nadále tvrdě potíral jakýkoli odpor, přece jen bylo jasné, že Ramiz Alia již nekráčí slepě ve šlépějích svého předchůdce Envera Hodži. Hovořilo se o něm jako o „reformátorovi“, který je však vystaven tlaku mocných zastánců tvrdé linie, v čele s vdovou po Enveru Hoxhovi Nexhmijí.

Alia sice proklamoval, že změny ve východoevropských státech nijak neovlivní albánskou politiku a že na „trvalém posilování komunistické strany nezávisí jen budoucnost socialismu, ale také svoboda a nezávislost Albánie“, nicméně určité reformy začal opatrně zavádět, nebo je alespoň vyhlašovat. Loni v dubnu režim oznámil sérii hospodářských opatření, znovuzřízení ministerstva spravedlnosti a obnovení advokátní činnosti jako krok k „demokratizaci země“. O několik dní později úřady oficiálně zavedly „svobodu cestování“, neboť údajně „každý občan získal právo na pas a cestování do ciziny“, na podzim Alia oznámil volební reformu s tím, že napříště by mohli kandidovat i „nezávislí kandidáti“. Věřící v „první ateistické zemi světa“ se měli konečně dočkat práva na vyznání a vykonávání náboženských obřadů.

Albánie, která jako jediný evropský stát není signatářem Závěrečného aktu KBSE, projevila zájem o účast v helsinském procesu. Tváří v tvář kritické hospodářské situaci nejchudší evropské země dal Alia najevo, že by rád Albánii vyvedl z…