Oblomov by neměl rád marketing

Úloha reklamy za tzv. socialismu stojí za zamyšlení. Vlastně se tím předstíralo, že stále ještě patříme do civilizace založené na obchodu. Přítel architekt před několika lety navrhl nábytek, který roste s dítětem. Vystavil ho na veletrhu pod firemním štítem jednoho příbramského družstva, které mělo problémy s odbytem svého převážně nezajímavého zboží. Každý vystavující se navíc písemně zavazoval vystavené prototypy do určité doby dostat do výroby. Nábytek byl na veletrhu odměněn a dodnes se nevyrábí. Účast na veletrhu je poměrně nákladnou formou reklamy.

Propagovalo se zboží, které firma sice vyráběla, nikoli však v potřebném množství. Desetileté čekací lhůty na vtělení ošklivosti jménem trabant jsou toho dokladem.

Pro centrální řízení byla reklama rušivým elementem. Když knižní antikvariát na podzim rozprodal své zásoby, do vánoc už zastavil nákup, protože za vyšší tržbu by prodavači neměli vyšší platy, jen vyšší plán na další rok. V takovém systému bylo opravdu moudřejší se reklamě vyhnout. Na poli výroby a obchodu čtyřicet let po válce boj neskončil, neboť zde nadále vládla tzv. válečná ekonomika, založená na direktivním řízení a periodickém nedostatku čehokoli (jenom se předem nedalo odhadnout, čeho zrovna).

Když se na naší rádobytržní scéně objevilo strašidlo 22% daně pro periodický tisk, socialistický duch se rozpomněl na své legendární mládí a vyburcoval se k takřka stávkové pohotovosti. Jiní zase místo sevřených pěstí předváděli lámání rukama:…