Slušovický strach

Slušovice, 28.dubna 1991: „Tady je strach. Jednak v okolí není žádná práce, takže když člověka vyhodí z družstva, nemá šanci. A navíc, cokoli se tady kdy vyšetřovalo - všechno šlo do hajzlu.“

Autor tohoto výroku, zdejší rodák a zaměstnanec podniku Františka Čuby DAK MOVA, působil na první pohled jako světlá výjimka. Když jsme se však po krátkém rozhovoru loučili před místní kavárnou, nechtěl ani slyšet o zveřejnění jména. „To by mě zničilo.“ Rok a půl po tzv. sametové revoluci může taková vystrašenost leckomu připadat přehnaná. Lidé žijící v zóně bezprostředního vlivu doc.Františka Čuby, CSc., však mají svoje zkušenosti.

Třímiliardové manko a odvolání ministra

„Prosíme o pomoc.“ Tak začíná dopis, kterým se zhruba před dvěma měsíci obrátilo sedm členů právní a vyšetřovací komise DAK Slušovice na pět ministerstev: dvě federální (kontroly a práce) a tři republiková (zemědělství, privatizace a spravedlnosti). „Slušovický případ,“ čteme v textu, „kterým se naše veřejnost baví už víc než rok, se při povrchním pohledu může jevit jako něco, co se týká čistě družstevníků ze Slušovic. Není to pravda.“ Následuje dvoustránkový přehled aktivit a machinací, kterými si podle členů komise zajišťuje tým doc.Čuby jak prostředky k dalšímu podnikání, tak i vliv na mocenské struktury státu. Něco z toho už známe, něco ne.

Co se ekonomických nejasností týče, komise upozorňuje hlavně na třímiliardový schodek v hospodaření družstva za rok 1990, který podle všeho…