Severní Kavkaz

Koncem dubna propukl násilný konflikt mezi příslušníky dvou národů severního Kavkazu - Osety a Inguši. Jeho příčiny je třeba hledat ve stalinské politice přesídlování celých národů, jejíž důsledky se nepodařilo odstranit dodnes.

Dvě blízce příbuzná etnika, Čečenci (Nachčové) a Ingušové (Ghalghájové), patří u nás k nejméně známým, třebaže jich je dohromady kolem 850 tisíc. Z toho samotných Čečenců je asi 650 tisíc, takže jsou největším národem Severního Kavkazu. Národnostní delimitace po roce 1920, tj. po zrušení tzv. Republiky kavkazských horalů, což byl státní útvar vzniklý po Únorové revoluci v Rusku, vedla sice k vytvoření jejich společného „státu“, Čečensko-Ingušské ASSR, ale i k rozdělení čečenského národa, jehož část, tzv. Auchovci (sami si říkají Äkkchové), se ocitla v Dagestánu.

Počátkem roku 1944 se však situace změnila. Tehdy totiž došlo k jednomu z nejhorších zločinů stalinského období - k přesídlení celých národů do Střední Asie. V neuvěřitelně krátké době byli vystěhováni všichni Čečenci a Ingušové, Karačajevci, Balkaři, Kalmyci a krymští Tataři - celkem kolem půldruhého miliónu lidí. Obviňovali je z kolaborace s Němci, ale nikdy to nikdo nedokázal, ba ani nezkoumal. Proviněním byla zřejmě už příslušnost k národu, protože odsunuti byli dokonce i vojáci v první frontové linii.

Čečence s Inguši to postihlo 23.února 1944, kdy do stanice Prochladnyj poblíž Nalčiku přijel sám Lavrentij Pavlovič Berija a během jediné noci se svou KGB celou akci…