Zřejmě ze zvyku

V socialistickém Československu patřila publicistika o palestinsko-izraelském konfliktu k nejpokleslejším. Protiizraelská zaujatost novinářů byla ovšem jen druhotným vyjádřením tendence projevující se více v skrytu: v kancelářích ministerstva zahraničních věcí, našich diplomatických misích, vědeckých ústavech. Zde všude, ovšemže pod ideovým vedením mezinárodního oddělení ÚV KSČ, vznikaly rozličné studie dokazující temnou podstatu židovského státu a sionismu. Dnes, rok po znovunavázání diplomatických styků s Izraelem, by už podobné texty jako inspirace sloužit neměly. Nicméně je tomu tak. Tento dojem alespoň vyvolávají některá tvrzení v materiálech FMZV, určených pro základní informaci o palestinsko-izraelském sporu. Příznačné jsou především tvrdošíjností, s níž opakují z minulosti dobře známé mýty.

Mýtus první - o historické vině Izraele

V textu „Právo arabského lidu Palestiny na sebeurčení“ (5.odbor, 27.12.1990, vypracoval dr.J.Varholík, schválil dr.Z.Motalík) se mimo jiné píše: „Podle rezoluce VS OSN č.181 z 29.11.1947 má být bývalé mandátní území Palestiny rozděleno mezi dva státy - židovský a arabský… První část rezoluce…, tj. vytvoření židovského státu, byla realizována 14.5.1948, kdy byl vyhlášen vznik Státu Izrael, který podniká všemožné kroky, aby zabránil realizaci 2.části rezoluce, tj. vzniku arabského státu…“

Podle tohoto tvrzení to vypadá, jako by palestinský stát vlastně nevznikl vinou Izraele. Skutečnost je ale daleko…