Reforma a její kritici
Z článků některých ekonomů a z vystoupení představitelů některých politických stran nabývá občan dojem, že volbami svěřil svůj osud do rukou hrstky ekonomických dobrodruhů, kteří na národu zkoušejí své monetaristické a bůhvíjaké ještě teorie.
Z článků některých ekonomů a z vystoupení představitelů některých politických stran nabývá občan dojem, že volbami svěřil svůj osud do rukou hrstky ekonomických dobrodruhů, kteří na národu zkoušejí své monetaristické a bůhvíjaké ještě teorie. Přezíravá sebejistota některých kritiků tuzemského i zahraničního původu má nepochybně přesvědčit posluchače, že oni (kritici) by to dělali lépe, dokonce i ztrátu sovětského trhu a problémy s energetikou by hravě vyřešili. Což je konečně postup opozice v každé části demokratického světa.
Hloubavá lidská duše pak u televize jen marně přemýšlí, jak je to možné, že i v okolních zemích postkomunistického světa řídí ekonomiku dobrodruhové stejného ražení i metod práce jako u nás. Odpověď bude zřejmě v tom, že i přes dílčí rozdíly jsou základní reformní kroky všude podobné: odstranit dotace a přerozdělování zisku mezi podniky, dát cenám jejich funkci tržního měřítka užitečnosti lidské práce, vytvořit trh a odstraňovat monopol, zavést konvertibilitu měny, otevřít ekonomiku zahraničnímu kapitálu, provést privatizaci jako základní podmínku rozvoje skutečné občanské a podnikatelské iniciativy. Jsou to úkoly, pro které není ve světě historický příklad. Rozhodně je snazší znárodnit než provést s restitucí spojenou privatizaci. A s chybami je nutno počítat, zvlášť při masivní účasti komunistů na řízení hospodářského života.
Reforma je nutná, ale…
Kritika začíná téměř vždy deklarací nutnosti reformy, pak ovšem…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu