Beckett na Žižkově

K nedožitým pětaosmdesátinám Samuela Becketta (1906–1989) uspořádalo Divadelní studio Grál v sobotu 13.dubna v Žižkovském divadle vzpomínkový večer. Pořad, režírovaný Jaroslavem Jarolímem, přilákal neobvykle mnoho diváků: sál praskal ve švech jako v dobách, kdy se do divadel chodilo za zakázaným ovocem. Už samotný fakt vzniku onoho pásma si zaslouží ocenění: nevím totiž o tom, že by se tohle výročí připomnělo jinde.

Program otevřela ukázka z Beckettovy nejslavnější hry Čekání na Godota, která se v režii Viktora Polesného hraje na Žižkově pravidelně. Poté se promítal dvacetiminutový film z roku 1965, k němuž Beckett napsal scénář. Krátký snímek režiséra Alana Schneidera, jehož hlavní roli vytvořil legendární komik němé éry Buster Keaton, nabízí jeden z mnoha klíčů ke vstupu do podivuhodného světa dramatikových podobenství. Jde o jakýsi filozofický horor, na jehož začátku anonymní muž prchá z nepřátelského prostoru venku do svého strohého domova. V podivně zařízené místnosti jej však zneklidňuje vše, co by jej mohlo spatřit, a vůbec cokoli, co souvisí s viděním. Nebezpečnými svědky, které je třeba odstranit nebo zaslepit, se stávají zvířata, ryby v akváriu, okno, zrcadlo i staré fotografie. Neznámý je přitom k plátnu celou dobu obrácen zády, jako by se bál i pohledu do kamery; jeho vrásčitou tvář spatříme až na konci. V obličeji stejně jako v gestu, kterým si zakrývá oči, se zračí zoufalství. Běží o zobrazení úzkosti nad nemožností ukonejšit vlastní zrak, vnímání,…