Politika a svědomí a smrt

Pár stovek tun nejnutnější pomoci se už na padácích mezi kurdské uprchlíky sneslo. Zásobování z letadel často vázne kvůli špatnému počasí. To, co Kurdové zatím dostali, pro ně má nepatrný význam. Rozsah mezinárodní pomoci se ale jen během příštích tří měsíců odhaduje na 400 miliónů dolarů.

Do Turecka a do Íránu přitom směřují další statisíce Kurdů. Na cestě horskými stezkami musí projít liduprázdným územím, které jim připomíná předešlá povstání. V roce 1988 si tu na nich Saddám Husajn poprvé vyzkoušel chemické zbraně. Osvědčily se. Vysídleno a zničeno bylo 4.000 povstaleckých vesnic. Kurdové byli pobiti nebo násilím přestěhováni do vnitrozemí, asi 80 tisíc jich uteklo do Turecka. Z pohraniční oblasti se stala kontrolovaná zóna. Ze strachu před partyzány byly dokonce zabetonovány studny. Nyní prchají Kurdové znovu. Možná se v Turecku setkají s rodinami povstalců, které chemickému bombardování před třemi lety unikly. Dosud tu žijí v táborech za ostnatým drátem.

Mnozí z nově příchozích ještě nedávno titulovali amerického prezidenta „hadži Bush“. To je v islámském světě velká pocta: hadži je poutník, který vykonal cestu do Mekky. Nyní ho proklínají. Mají ještě v čerstvé paměti letáky shazované z amerických letadel, které je vyzývaly k povstání. Teď musejí mít pocit, že se naplnila slova legendárního partyzánského vůdce Mustafy Barzániho: "Kurdové nemají přátele."Návrh na vytvoření území pod patronátem OSN Irák tvrdě odsoudil. I přes zatím odmítavý postoj USA nelze…