Strategický argument

Poválečná selanka v Izraeli není docela bez kazu: stále jsme na Blízkém východě. Život jde dál, ale nové uspořádání (New Order), pax americana, na obzoru není. Z izraelského pohledu se jeví chování Bílého domu, respektive Pentagonu, jako příliš rozporné. Američané si na jedné straně přejí povstání, které by svrhlo Saddáma Husajna, na druhé straně však nechtějí, aby takové povstání bylo natolik úspěšné, že by vedlo k rozpadu iráckého státu. Je jasné, že v takovém případě by Sýrie i Írán pronikly do Iráku, a tím porušily poměr sil v celé oblasti, nemluvě o tom, že Američané, ale ani nikdo jiný, nemají zájem, aby zde vznikl nový Libanon. I když Izrael chápe obavy Američanů z chaosu, který by nastal po rozpadu Iráku, skutečnou hrůzu z toho, že by se americká armáda dostala do situace podobné Vietnamu, není tu nikomu jasné, proč tak nečinně přihlížejí vraždění Kurdů. V severním Iráku se odehrává jedna z genocid 20.století, genocida nebývalých rozměrů, a na to jsou Izraelci citliví. Dokonce vždy pragmatický Mitterrand, jenž zatím nevešel do dějin jako šampión lidských práv, vyhlásil před několika dny - spolu s vládami Nizozemska a Turecka -, že poskytne Kurdům pomoc, aby se ubránili úplnému vyhlazení.

Christine Moss Helmsamer, americká specialistka na Irák a spolupracovnice Pentagonu, říká, že to, co se dnes děje, je horší než irácká okupace Kuvajtu. "Skoncovali jsme sice s iráckou okupací, která nás stála 80 až 100 miliard dolarů, ale co jsme tím získali? Saddám je…