Nezájem

Je příznačné, že na sféru životního prostředí upozorní spíš odvolání ministra než katastrofální důsledky inverze v severních Čechách. Za vše hovoří skutečnost, že ačkoliv ministerstva pro životní prostředí připravila více než deset návrhů zákonů, legislativní orgány z nich stačily schválit pouze tři (zákon o fondu životního prostředí, zákon o státní správě pro životní prostředí a zákon o ochraně přírody). Nezájem poslanců o ekologickou problematiku ilustruje i fakt, že při projednávání zákonů nikdy nepadl žádný protinávrh.

Ani legislativa však není zárukou úspěchu - výkonní činitelé se vymlouvají na nedostatek finančních prostředků. Donutit centrální a místní orgány k tomu, aby se problémy životního prostředí zabývaly, může tedy pouze tlak „zdola“. Aktivizace veřejnosti zůstává proto i nadále základním úkolem tzv. environmentálních organizací. Důrazně upozornit na problémy se však zatím podařilo jen zahraničním Greenpeace (kancelář v Českých Budějovicích je součástí rakouské sekce). Jejich kampaň slibovala vyřešit mnohé, bohužel zůstalo jen u slibů. Je to pochopitelné - organizace je řízena z Amsterodamu, což sice zaručuje skvělou koordinaci akcí, avšak za cenu „rozhodování o nás bez nás“, a proto s minimální možností účinně zasahovat. Naše nevládní organizace, z nichž nejsilnější je Zelený kruh, mají ale šanci ještě mnohem menší.Zelený kruh je volné sdružení různých skupin, do kterého mj.patří Český svaz ochránců přírody, Brontosauři, Pražské matky a Děti Země.…